Lesní bar

Bar uprostřed lesa, pivo se chladí v potoce, sušenky a občas tu voní i svařák. Nikdo tu nehlídá, nikdo neinkasuje. Platí se do pokladničky. To není halucinace vyčerpaného tuláka, ale realita v Rychlebských horách. Právě tady, pár set metrů pod horou Smrk, se skrývá originální Lesní bar.

 Na nápad zřízení lesního baru přišel místní revírník Ing. Václav Pavlíček, který se rozhodl zpříjemnit cyklistům a turistům namáhavé výlety do kopců pomocí vkusných odpočívadel a přístřešků. Soustava barů je situována podél cesty z Horní Lipové na Smrk (hraniční hora, 1125 m n. m.) v údolí říčky Vápenné. Nyní se o lesní bar stará Zuzana Pavlíčková. 

Bar uprostřed lesa, pivo se chladí v potoce, sušenky a občas tu voní i svařák. Nikdo tu nehlídá, nikdo neinkasuje. Platí se do pokladničky. To není halucinace vyčerpaného tuláka, ale realita v Rychlebských horách. Právě tady, pár set metrů pod horou Smrk, se skrývá originální Lesní bar.

Hospoda, která nemá obdoby

Jak stoupá metr po metru do prudkého kopce, jeho tmavě zelený svetr bledne pod vysráženým potem. V obličeji však nemá ani náznak únavy, spíš naopak. Tak tohle je ten dobrodinec z Jeseníků. Václav Pavlíček, revírník, který nepřestal věřit v poctivost lidí.

Už třetím rokem provozuje v lese nad Horní Lipovou samoobslužný bar, kde si každý může dát cokoli, ale zaplatit nemusí vůbec nic. Přesto podnik dosud nezkrachoval. Peníze tu možná nechají i ti, kdo by to do sebe neřekli. Nemohou jinak. Taková hospoda totiž nemá obdoby.

„Občas se stane, že turisté odejdou, nic si nedají, protože nevěří, že by se mohli opravdu obsloužit sami,“ říká Václav Pavlíček, když po kilometru a půl konečně zdolá dvousetmetrové převýšení. Do rukou přitom hned popadne smeták a začne ometat dřevěný stůl i lavičky. Je první jarní den, ale tady, pár set metrů pod horou Smrk, jen za dva dny napadlo čtyřicet centimetrů sněhu.

Provozní pohledem zkontroluje dva skotačící jezevčíky a pokračuje v práci. Zpod sněhem zaprášené kartonové krabice vyloví podnos plný skleniček. Když odkryje jeden z pařezů, odhalí plynovou bombu i s vařičem. Pod víkem plastové bedýnky je několik krabiček s - čajem, instantní i mletou kávou, horkým jablkem. Také cukr, plastové lžičky, skořice, hřebíček nebo utěrka. Co by tu tak ještě mohlo překvapit?

A přece, cedule s nápisem Výlov ukazuje k dřevěnému žlabu, ve kterém se chladí nejméně třicet plechovek s energetickým nápojem, sladkým pitím pro děti a pár plastových sáčků s džusem. Hned vedle proud vody sprchuje také plechovky Pepsi Coly.

Káva či sprcha, dostanete vše

„Cože, už není? Kurnik, já se až ze Smrku těším, že si tu dám pivečko,“ rozhazuje hůlkami naoko zklamaný první běžkař. Skoro osmdesátiletý Boleslav Zatloukal a jeho kamarád, o deset let mladší Vladimír Ambrož, jsou v baru jen za tuhle zimu posedmé.

„Je to jako oáza v poušti. Jsem rád, že vás konečně osobně poznávám. Kdybych měl klobouk, tak ho před vámi smeknu,“ skládá mladší z mužů poklonu zakladateli baru. Ten mezitím na prkénku nakrájel limetky a ze stromu sundal naběračku. Začíná nalévat svařáky.

Místo předloktí začal chladit nápoje

O co překvapivější je podoba současného baru, o to prostší je historie jeho vzniku. Asi by nebylo baru, kdyby Lesy České republiky, jejichž je Václav Pavlíček zaměstnancem, cíleně nebudovaly podél frekventovaných turistických tras odpočívadla s posezením. Hlavní zásluhu mají ale paradoxně jeseničtí instruktoři severské chůze s holemi.

„Jak mě poučili, jednou z podmínek pro zdravé chození s hůlkami je namáčet si předloktí do studené vody. Proto mě nabádali, abych tady pro tyto účely udělal nějaká koryta,“ vypráví provozovatel baru. „Jednou při práci jsem si do žlabu dal chladit energetický nápoj a zjistil jsem, že takový drink je lepší než chlazené předloktí, tak jsem to začal praktikovat častěji. Čas od času mi drinky někdo z kolemjdoucích vypil a nechal mi tam za ně peníze,“ vzpomíná.

Čím víc nápojů do koryt dával, tím častěji nacházel spolu s penězi i obdivné vzkazy. Zanedlouho už si lidé dokonce psali o to, co ještě by si rádi dali. Tak v baru přibývaly kastrůlky na kávu a čaj nebo i plastové krabičky naplněné oplatky a slanými tyčinkami.

„Vážený neznámý zásobovači… Tohle je superbrutální nápad!“ psali Pavlíčkovi první návštěvníci.

Sázka na poctivost

„Lidé občas nevěří a peníze mi raději nechávají dole ve vesnici u majitelů penzionů. Někdy se stávalo, že když se v kase nahromadilo třeba 250 korun a jeli tudy místní, kteří mě znají, volali mi, že mi tržbu raději osobně přivezou. Někteří turisté využívali dokonce bezhotovostní platební styk a posílali mi dlužné dvacetikoruny z účtu na účet,“ přidává revírník jednu historku za druhou.

Na důkaz poctivosti návštěvníků Lesního baru vyloví dokonce tenký proužek s podepsaným vzkazem: „Holba IIII. Zaplatím zítra. Nemám drobné, jen tisíc korun.“

Nájezdy vandalů

Starousedlíci a chalupáři z Horní Lipové nedají na Lesní bar a Václava Pavlíčka dopustit. Horší je to s místní omladinou.

Sotva dospělí výrostci bar poprvé vykradli loni o Velikonocích a nyní v zimě tam pořádají doslova raubířské nájezdy. „Posledních čtrnáct dnů sem chodí jako ke krmelci. Rozbijí pokladničku, vyberou peníze, odnesou pití, ale i vrcholové razítko,“ popisuje Pavlíček. Většinu mladých zlodějíčků zná a mohl by se postarat o jejich potrestání. On však zvolil jinou cestu. Věří, že i ty, co ho okrádají, „zlomí“ na svou stranu.

„Chodím za nimi na osobní návštěvu a přesvědčuji je. V dnešní době se jim přece nemůže vyplatit ukrást ve čtyřech lidech věci za tři stovky. Věřím, že brzy to sem nebudou chodit vykrádat, ale hlídat,“ doufá sedmačtyřicetiletý lesák.

 

V době, kdy na internetu může i v noci sledovat krmení zvěře u krmelců, mohl by pomocí webové kamery návštěvníky baru hlídat z tepla obýváku. O tom ale nechce ani slyšet: „Ztratilo by to pointu. To radši přijdu o nějakou tu korunu.“ Právě díky internetu se ale pověsti o lesním baru šíří velkou rychlostí. Jen málokdo dnes přijede do Lipové, aniž by o baru a jeho zakladateli nečetl v nějaké diskusi.

Občerstvení s výhledem

Zdroj: 

http://cestovani.idnes.cz/originalni-lesni-bar-pivo-vylovite-z-potoka-penize-nechate-na-parezu-1jz-/tipy-na-vylet.aspx?c=A090325_175201_igcechy_tom

Úžasná představa, řeknete si, jenže jeden takový bar v Česku skutečně existuje.

Nachází se na pomezí Jeseníků a Rychlebských hor u cesty z Horní Lipové na horu Smrk. Je vybaven zastřešenými odpočívadly, suchým WC, ohništěm, krbem, plynovou bombou na vaření, skleničkami, lžičkami a jiným nádobím. V plastových krabicích najdete různé druhy čajů a kávy, cukr, sušené mléko, hřebíček, skořici. V mrazicí taškách na vás čekají uzeniny a v dřevěných žlabech se pod proudy studené vody z potoka chladí plechovky a láhve s nealkoholickými nápoji i pivem. Nikdo tu však neobsluhuje ani neinkasuje. Sami si tu uvaříte čaj nebo svařáček a na ohni si opečete špekáčky. A sami se pak na závěr „skásnete“. Stačí vhodit příslušnou sumu za konzumaci do železné pokladničky, kterou nikdo nehlídá. Záleží na vaší poctivosti. Ta je, jak kdosi připsal pod ceník, neocenitelná.

Leden - prosinec: Pondělí - Neděle, 00:00 – 24:00 hod.