Kamenný slon v Jeseníkách

Kamenná soška slůněte na nevysokém pylonu se stala symbolem Králického Sněžníku. Byla postavena nedaleko vrcholu hory v roce 1932 na paměť 10. výročí založení skupiny Jescher. Návrh sošky vytvořila Amei Hallegerová manželka Kurta Halleggera, realizaci provedla kamenická firma Förster ve Zlatých Horách /dříve Cukmantl/.

Drsné podnebí při vrcholu Králického Sněžníku odsoudilo k zániku téměř všechny objekty, které tu byly vybudovány. Již ve druhé polovině 19. století vlivem podnebí a lidského vandalismu zanikla pyramida, kterou v roce 1843 dala vybudovat majitelka kladské části Sněžníku nizozemská princezna Mariana na paměť výstupu svého otce, nizozemského krále Wilhelma Friedricha, na vrchol hory.

V roce 1971 byla pro havarijní stav stržena i srubová chata "U pramene Moravy" /dříve Lichtenštejnova/ postavená v roce 1912 odborem německého turistického spolku ve Starém Městě. Nedlouho po tom v roce 1973 byla odstřelena i kamenná rozhledna na polské straně Sněžníku, postavená kladským turistickým spolkem v roce 1899, protože se postupně rozpadala a kameny vypadávající ze zdiva ohrožovaly návštěvníky.

Dobová fotografie, nalezena na internetu, na snímku vidíte dávnou Lichtenštejnovu chatu 

Posledním osamělým objektem, který tu dosud stojí, je neveliká plastika slona, postavená na pylonu z kamenných kvádrů. Ale i ta už nese stopy drsného podnebí a vandalismu. Povrch dříve hladce opracované žulové plastiky je nyní zvětralý, ocas slona je uražen a pylon musel být zpevněn dvěma vysokými betonovými patkami. Postupem doby se stala socha slona dokonce jakýmsi symbolem Králického Sněžníku, avšak ani v odborné ani v populární turistické literatuře se nedočteme, jak se tato socha na Sněžník vůbec dostala. V povědomí turistů jsou o tom sice nějaké dohady, např. že slon je vlastně hraniční kámen, že sochu postavili absolventi německého gymnázia v Šumperku nebo dokonce je historie vzniku slona spojována s památníkem nizozemského krále. Skutečný původ slona na Králickém Sněžníku je však docela jiný.

Autor fotografie: Alena Perďochová 

Od roku 1922 působil jako nájemce chaty na Králickém Sněžníku MUDr. Oskar Gutwinski, který s podlomeným zdravím po frontových taženích v první světové válce a po italském zajetí zanechal své praxe zubního lékaře v Šumperku. Byl to velký znalec Jeseníků a vynikající lyžař, žák a přítel Mathiase Zdarského – zakladatele rakouské, tzv. lilienfeldské lyžařské školy s dlouhými lyžemi a jednou holí. Gutwinski sám organizoval a vedl řadu lyžařských kurzů, byl předním propagátorem lyžování v Jeseníkách a zakladatelem německého lyžařského klubu na severní Moravě /Skiklub Nordmährens/.

Autor fotografie: Alena Perďochová 

V roce 1932 vzpomněli umělci 10. výročí vzniku skupiny po svém. Poblíž chaty postavili svůj symbol – sochu slona. Autorem návrhu byla sochařka Amei Halleggerová, manželka Kurta Halleggera, realizaci provedla kamenická firma Förster ve Zlatých Horách /dříve Cukmantl/. (viz začátek článku) 

Žulová plastika slona je dnes nepsaným symbolem Králického Sněžníku. [kralickysneznik.net]

Slůně na kralickém sněžníku je zřejmě nejbizarnějším symbolem, který můžeme na našich horách najít. Nicméně tato půvabná soška si za dobu své existence získala přízeň snad všech návštěvníků této magické hory a dnes bychom si snad ani Kraličák bez slona nedokázali představit. Nicméně je otázkou jak se slon na Sněžník dostal. Skazku, že Hanibal šel do Říma ne přes Alpy ale přes Sněžník můžeme rychle zamítnout.

Autor fotografie: Alena Perďochová 

Ve 20. a 30. letech 20. století se na bohužel již neexistující Liechtenštejnově chatě pod Králickým sněžníkem scházela skupina mladých umělců všeho druhu. Na chatě byl tehdy hoteliérem svérázný sudetský Němec Oskar Gutwinski, původem z Osoblahy. Byl vystudovaným zubařem, ale během 1. sv. války působil mj. v Alpách a hory mu učarovaly. Po válce tedy přesídlil do Šumperka, aby měl k nějakým horám blíž. Nakonec zanechal i zubařské praxe a stal se hoteliérem na Sněžníku. Pro jeho svéráznost si časem získal i přátele právě mezi mladými umělci, kteří na chatu zavítali. Skupina kumštýřů prý měla v oblibě píseň „V ještědském údolí kvete šeřík“, podle níž svou skupinu pojmenovali Jescher, jejich symbolem pak byl šeřík. Na ten je však na Sněžníku moc zima. Pak si někdo prý všiml, že když kýchá slon, zní to jako „ješ“, proto svůj symbol změnili. Při desátém výročí vzniku skupiny pak u chaty postavili svůj symbol, zároveň i jako hold Oskaru Gutwinskemu. Ten bohužel právě toho roku zemřel 13. srpna na infarkt, takže si slona už moc neužil.

Autor fotografie: Alena Perďochová 

V časech poválečných pak chata chátrala, nakonec byla r. 1971 stržena, takže slůně je dnes už jedinou připomínkou slavné turistické éry Králického Sněžníku. Za zmínku stojí, že skupina Jescher byla mezinárodní, členy byli jak Němci, tak Češi, kteří se pokoušeli kulturně sblížit vedle sebe žijící národy. Bohužel další vývoj jim v jejich úsilí moc nepřál...

Návrh sochy vypracovala Amei Hallegerová, manželka šumperského malíře Kurta Hallegera, dílo pak zpracoval kameník Förster ze Zlatých Hor.

Symbolem Králického Sněžníku (1422 m. n. m) je socha slona. Její původ je opředen tajemstvím, protože nikdo ve skutečnosti neví, jak se na Králický Sněžník dostala. Na polské straně stojí turistická chata Švýcárna z roku 1871. Vrchol poskytuje nádherný výhled na Orlické hory, Staroměstsko a Hrubý Jeseník. Za dobré viditelnosti lze spatřit i Olomouc, Krkonoše a Beskydy.

Kousek pod vrcholem pramení řeka Morava, její čisté vody se můžete napít ze studánky. Zajímavostí jsou i Vlaštovčí kameny - kamenné moře na svahu hory.  

Skvělé výhledy z lanovky

Oblast je protkaná zpevněnými cestami, které lze využít pro horská kola nebo koloběžky, jež si lze zapůjčit. Využijte čtyřsedačkovou lanovku, která vás i s koly vyveze až na samotný hřeben k chatě Slaměnka. 

Zajímavosti při cestě na vrchol:

Jeskyně Tvarožné díry: Krasové jeskyně nacházející se pod chatou Vilemínkou. Doposud nejsou plně probádány, stále zde probíhá speleologický výzkum a jsou proto veřejnosti nepřístupné. Podobných jeskyní je v okolí vícero.

Ve strži: Cestou k vrcholu, kousek pod Františkovou chatou dojdeme k místu nazývaném Ve strži. Při pohledu vzhůru můžeme vidět ukazatele, které jsou u pramene Moravy. Právě na tomto místě, kde Morava prudce padá do údolí, křižujeme lavinový svah. V zimně tu můžeme často potkat freeridisty na prknech či lyžích.

Ruiny Lichtenštejnovy chaty: Chata byla pod vrcholem Sněžníku postavena v roce 1912 německým turistickým spolkem. Po válce však přestala být využívána a roku 1971 byla rozebrána. Dnes tu zůstaly pouze základy chaty, které jsou využívány jako nouzové bivakovací stanoviště.

Socha slůněte: symbol Králického Sněžníku, kamenná socha stojící poblíž zbytků Lichtenštejnovy chaty. Sochu zde v roce 1932 umístili členové umělecké skupiny Jescher, jejichž znakem byl právě slon. Určitě nezapomeňte k soše odbočit a pro štěstí si slůně pohladit po chobotu.

Pramen řeky Moravy: upravený pramen Moravy nemůžeme minout, je kousek pod vrcholem Sněžníku. Voda z pramene je příjemným osvěžením zejména za horkých letních dní.

Suť z rozhledny: na samém vrcholu je nakupena suť z bývalé rozhledny, které tu byla postavena v letech 1895-1899. Masivní konstrukce věže měla 6 pater a výšku 33,5 m. v roce 1973 byla zanedbaná a rozpadající se rozhledna odstřelena.

Rozhledna na Králickém Sněžníku (německý název Kaiser-Wilhelm-Turm nebo Glatzer Schneebergturm, polský název Wieża widokowa na Śnieżniku) se nacházela napolské straně Králického Sněžníku. V 70. letech 20. století byla rozhledna zbořena, v současnosti zde spatříme pouze ruiny.

Trojmezní kámen: hraniční kámen na vrcholu hory značí střet hranic tří zemí: Českého království, Moravského markrabství a Kladského hrabství.

Samotný vrchol není nijak atraktivní, je hodně rozlehlý a plochý. Naskytuje se z něj ale nádherný 360° výhled! Za dobré viditelnosti můžeme obdivovat Jeseníky, krásně znatelný je Praděd i s jeho vysílačem. Výrazný je také hřeben Rychlebských hor a Orlických hor. Zejména v zimních měsících, kdy je viditelnost obzvláště dobrá, jsou jako na dlani vidět celé Krkonoše. Z vrcholu Králického Sněžníku jsou krásné východy a západy slunce. Na Silvestra se Kraličák stává vyhledávaným místem oslav příchodu nového roku.

Varianty sestupu zpět k výchozímu bodu:

Varianta 1: po polské straně přes Malý Sněžník a Klepý

Chata na polské straně

Podle mého soudu je to zejména pro letní měsíce zajímavější trasa sestupu. Z vrcholu Sněžníku se vydáme po zeleném polském značení k chatě Schronisko na Śniežnik, jediné funkční chatě na Sněžníku. Za zloté je tu možnost občerstvení. Od chaty pokračujeme dále po zelené. Nejprve rovinaté úseky střídají prudká stoupání a klesání. Cestou se nám ukážou nádherné výhledy do okolí, jako na dlani máme i celý ski areál Dolní Morava. A pokud máme štěstí na příznivé povětrnostní podmínky, můžeme obdivovat lety závěsných kluzáků, které právě na vrcholu jedné ze sjezdovek startují. Takto dojdeme přes vrchol Malého Sněžníku (1337 m.n.m.) až na Klepý (1143 m.n.m., značený též jako Klepáč nebo Trójmorski Wierch). Na vrcholu Klepáče byla vybudovaná dřevěná rozhledna, vyjít téměř 100 schodů opravdu stojí za to. Odměnou je překrásný pohled na Králický Sněžník a s ním i na celou naši dosavadní trasu. Právě Klepý je geograficky tím přesným místem, kde probíhá hranice hlavního evropského rozvodí (jak napovídá jeho polský název). Odtud stále po zelené sejdeme k rozcestníku u bývalého hraničního přechodu. Tady se napojíme na modrou turistickou značku a ta už nás dovede zpět do Dolní Moravy přímo ke sjezdovce u Slona.

Varianta 2: po české straně přes Sušinu, Podbělku a Slamník

Druhá varianta sestupu se osvědčila v zimních měsících. Z vrcholu Sněžníku se nejprve vrátíme po červené na rozcestník nad chatou horské služby a odtud budeme pokračovat po modré. Modrá turistická značka nás postupně povede přes vrcholy Stříbrnická (1250m.n.m.), Sušina (1321 m.n.m.) a Podbělka (1307 m.n.m.). Téměř po celou cestu se nabízí nádherné výhledy do údolí i širokého okolí. Kousek za posledním jmenovaným vrcholem odbočíme z Chaty Babuše na zelenou a následně na rozcestí Pod Babuší zpět na modrou turistickou značku okolo Slamníku, která nás dovede k výchozímu místu. Ovšem v zimně hlavně skialpinisté využívají možnost nepokračovat po turisticky značené cestě, ale v přímém směru vyrazí k vrcholu Slamník (1232 m.n.m.) a odtud se napojí na červenou sjezdovku. Z tohoto vrcholu jsou skutečně krásné výhledy o to krásnější, pokud je zrovna západ slunce.

Zmiňované dvě trasy se dají bez potíží zvládnout jako pohodový jednodenní výlet. V okolí Králického Sněžníku není v zimně množství strojově upravovaných tras pro běžkaře, což do velké míry dává prostor právě skialpinistům, freeridistům a turistům na sněžnicích. Pokud není čerstvá nadílka sněhu, trasy většinou bývají „od někoho vyšlapané“ a dají se tak projít i bez lyží nebo sněžnic. Z vrcholu Sněžníku vedou i jiné sestupové trasy, tyto dvě jsem zvolila jako nejzajímavější pro jednodenní túru zejména kvůli krásným výhledům do okolí.

Varianta 3: Výlet do Medvědí jeskyně (Polsko, alternativa na dva dny)

Rozhledna na vrcholu Klepáče

Velmi zdatní turisté, nebo ti, kteří si chtějí pobyt zde protáhnout a naplánovat túru na dva dny, si mohou udělat větší výlet do Polska. Konkrétně do jaskynia Niedźwiedzia w Kletnie (Medvědí jeskyně). Dostaneme se sem po směrovce od polské chaty. Jedná se o jeskynní komplex o třech úrovních v délce 3 km. Jeskyně je nalezištěm koster prehistorického medvěda i jiných zvířat a je zpřístupněna pro návštěvníky. V moderní hale, kde se dají zakoupit vstupenky, jsou volně přístupné exponáty s nalezenými kosterními pozůstatky, v umělé solné jeskyni je pak ukázka minerálních hornin. Minimálně prohlédnout si výstavu ve vstupní hale stojí za to a je to zajímavým zpestřením cesty. V okolí jeskyně je přírodní rezervace, vyplatí se tu mít oči na pozoru, mezi kamením na cestě můžete najít poklady ve formě minerálů jako je ametyst.

 ZDROJ: http://www.outdoortipy.cz/